Asi nějak takhle začal jeden z našich několika neobvyklých dní. Bylo teplo, ale díky tomu, že jsme stále pluli, tu byl příjemný vítr. Ten nám vždy rozcuchal vlasy a oživil unavené tváře. Bylo příjemné vždycky jít ven na palubu, kdy se loď opovážlivě nakláněla.
Na slovo „žralok“ jsem vždycky slyšela. Odmala jsem jimi byla fascinována. Asi není zcela z nejběžnějších holčičích koníčků pozorovat a číst o žralocích, ale moje vášeň to rozhodně byla. Je to fascinace, spojení velikého respektu, strachu a zvědavosti. Četla jsem o nich mnoho a vždycky, když je v televizi nějaký dokument o žralocích – musí dát prostě přednost i dětskému animovanému seriálu – děti prominou 🙂
Pokaždé, když jsem se nakláněla přes zábradlí a rutinně se dívala hluboko do těch nejtemnějších vln v oceánu – představovala jsem si, kolik asi žraloků, velryb nebo potopených lodí pod námi je. A jaké by to bylo vědět to jistě?
Tohle ale jisté bylo – žraloci pluli podél lodi, cítili potravu. Před chvilkou se otevřela okna z kuchyně a kuchař asi neměl úplně svůj den a zbytky prostě naházel do moře. Však ono si to své strávníky najde – když to nebudou ti pokusní námořníci 🙂
Prý je to stejné jako krmit psa, povídal táta. Házel jim zbytky uheráku, což v té době by mohlo být až do nebe volající při tamních cenách a unikátnosti sehnat tento salám. Ale prý byl už prošlý a jim to zase tolik nevadí. Nevím, zda do té doby někdy zkusili uherák, ale vypadali celkem spokojeně.
Nevyskakovali jako cvičení tuleni, ani u toho nezměnili výraz ve tváři – což by mohlo být zlomovým bodem při biologických výzkumech 🙂 – ale v tu chvíli jsem měla prostě pocit, že byli spokojení. A my taky! Kdy si totiž člověk může říct, že byl u krmení žraloků uherským salámem?!
Stejně jako v životě platí, že právě ty momenty, které se nám zaryjí hluboko do paměti, bývají jedny z těch nejkratších. Všimli jste si toho někdy?
Své dětství jsem strávila na moři, na zaoceánské lodi. Odmala miluji cestování a poznávání nových zemí a lidí. Své vzpomínky a zkušenosti jsem sepsala do jedinečné knihy „Kapitánova dcerka“, kterou inspiruji ostatní lidi k znovunalezení jejich dobrodružství a přibližuji opravdový námořnický život, který se tolik liší od toho suchozemského. Můj příběh si přečtěte tady.